PER ASPERA AD ASTRA

Odkaz prof. RNDr. Jana Jelínka DrSc.

(6.2. 1926 – 3.10. 2004)

Dne 9. února 2005 uspořádalo Moravské zemské muzeum ve spolupráci s Českým výborem ICOM a Českou antropologickou společností vzpomínkové odpoledne věnované profesoru Janu Jelínkovi. O této významné osobnosti českého i světového muzejnictví promluvili PhDr. Petr Šuleř (Jan Jelínek – ředitel Moravského muzea), RNDr. Marta Dočkalová (Jan Jelínek – antropolog), PhDr. Jana Součková (Jan Jelínek – muzeolog), ing.arch. Ivan Ruler (Jan Jelínek – tvůrce muzejních expozic) a PhDr. Alena Mizerová (Jan Jelínek – autor i spisovatel). Příspěvek dr. Součkové se dotýká i historie Mezinárodní rady muzeí, jejímž prezidentem prof. Jelínek byl; protože jej považujeme za zajímavý, uvádíme jej níže v plném znění.

 

 

 

Jan Jelínek

Vzpomínkové zasedání MZM Brno 9. 2. 2005

            Z mnohovrstevné a bohaté činnosti prof. dr. Jana Jelínka bych zde dnes chtěla  připomenout především jeho práci v oblasti muzeologie, specielně pak jeho angažmá v Mezinárodní radě muzeí, kterou všichni nejlépe známe pod zkratkou ICOM.

            Dr. Jelínka jsem však poznala dávno předtím, než se pro mne ICOM stal důvěrným pojmem. Když jsem opouštěla univerzitní škamny a začínala pracovat v Náprstkově muzeu, byl dr. Jelínek již význačnou osobností v české, resp. tehdy  československé muzejní síti. Jak již zde bylo vzpomenuto, byl již mnoho let ředitelem MZM, řadu let již také fungovalo zdejší, jím zřízené oddělení muzeologie i katedra muzeologie na brněnské univerzitě, jíž rovněž pomáhal do života. ICOM, jehož se dr. Jelínek na počátku 60. let stal členem, akcentoval ve svém aktuálním programu výchovnou roli muzeí a dr. Jelínek  právě připravoval Mezinárodní školu muzeologie.

            Od samého vstupu do ICOM byl dr. Jelínek  výrazným členem. Mezinárodní rada muzeí – jako asociovaná organizace UNESCO - však tehdy ještě svým způsobem byla budována podle vzoru této světové instituce, a jejími členy byli delegáti členských států – vždy  15 osob, které tvořily národní výbor. V tehdejším Československu to znamenalo nominaci ředitelů největších muzeí podle rozhodnutí nadřízených orgánů. V systému úředních pasů a výjezdních doložek to jistě znamenalo i mnohé obtíže, pokud se člen chtěl věnovat práci v radě soustavně. Pro muzejního začátečníka pak šlo o ryze abstraktní pojem, téměř mimo čas a prostor.

            Dr. Jelínek ovšem tehdy také právě připravoval první expedici do Austrálie, do Arnhemské země, v té době něco zcela nevídaného, a jedním z jejích účastníků byl i náš kolega, oceanista Stanislav Novotný. A byly to jeho zkušenosti a zážitky, které nechaly vystoupat jméno Jan Jelínek na malý náprstkovský Olymp.

            Mezinárodní rada muzeí byla prvních dvacet let díky své struktuře organizací reprezentativní, kde každý národní výbor tvořilo – jak jsem již zmínila – 15 členů, bez ohledu na rozlohu dané země, počet a velikost muzeí. Kromě těchto 15 členů – národního výboru – znal prvotní  statut ICOM  ještě členy asociované (nelimitované počtem), kteří ovšem neměli hlasovací právo. Pokud je mi známo, Československo této možnosti nevyužívalo. Československo patřilo v r. 1946, když organizace vznikala,  k zakládajícím státům. Bylo jich tenkrát kolem 20 a seskupily se do 5 odborných specializací: 1. umění, archeologie, historie a památky, 2. etnografická muzea a lidové umění, 3. mechanické vědy a technologie, 4. přírodní vědy, 5. dětská muzea. Systém zpočátku docela dobře fungoval, do ICOM přistupovaly nové státy, resp. nové národní výbory, v r. 1965 jich již bylo 66, profilovaly se též nové odborné komise. Jan Jelínek ku příkladu se brzy po svém vstupu, v trienále 1962 – 1965,  stal předsedou komise regionálních muzeí. Vydobyl si v této funkci takové uznání, že v r. 1965 byl zvolen předsedou poradního sboru, znovu pak i pro další volební období  v r. 1968 – 1971. Pro ty, kdož nejsou detailně obeznámeni se strukturou ICOM, na vysvětlenou: jde  prakticky o druhou nejvyšší volenou pozici organizace, jejíž hierarchie pozůstává na jedné straně z volené výkonné rady s prezidentem ICOM v čele, na druhé pak z poradního sboru, tvořeného předsedy národních výborů a předsedy mezinárodních odborných komitétů. Předseda poradního sboru je ex officio členem výkonné rady. Také v této roli Jan Jelínek výrazně zapůsobil, takže v r. 1971 byl  zvolen prezidentem ICOM a znovu i pro druhé období 1974 – 1977.

ICOM tehdy procházel vážnou krizí, ohrožující samu jeho existenci. Popsaný statut začal postupem času činnost a efektivitu organizace svazovat, vzdalovala se každodenním problémům muzeí, členské příspěvky se po léta neměnily zatímco inflace zvyšovala výdaje zhruba o 10 % ročně. ICOM byl prakticky zcela závislý na dotaci UNESCO, úkoly přitom rostly, odborně zaměřená činnost byla vážně ohrožená. V této situaci Jan Jelínek opouštěl poradní sbor a byl zvolen na generální konferenci v Grenoblu prezidentem organizace. Semknul kolem sebe skupinu, která připravila plán reforem a vypracovala nový statut: Otevřel Mezinárodní radu muzeí kterémukoliv zainteresovanému muzeu coby institucionálnímu členu a každému muzejnímu pracovníkovi coby členu individuálnímu. Z víceméně „elitního klubu“ vyrostlo v průběhu 70. a 80 let celosvětové společenství o dnes více než 20.000 členech ve 115 národních výborech, zapojených v 29 odborných mezinárodních komisích, k nimž se druží ještě 15 afilovaných mezinárodních organizací. Také finanční situace ICOM se za Jelínkova působení citelně zlepšila. Organizace byla opět schopná pokrýt své výdaje a realizovat závažné odborné projekty. Výraznějšího potvrzení o dobře namířené strategii a účinnosti jednání snad ani nelze dosáhnout.

            Jan Jelínek se ovšem nikdy neomezil na řešení administrativních a finančních problémů. Se zkušeností z práce muzeologického oddělení MZM a především pak katedry muzeologie a Mezinárodní muzeologické školy došel k názoru, že nedostatku teoretické průpravy pracovníků muzeí je třeba čelit vlastním školením personálu a inicioval ve druhé polovině 60. let ustavení mezinárodní komise pro výchovu (muzejních pracovníků) – ICTOP (International Committee for trainig of personnel). Podobně v r. 1976 prosadil vznik mezinárodní komise pro muzeologii – ICOFOM a v r. 1977 se stal jejím prvním předsedou.  Zůstal jím až do r. 1982, kdy  rezignoval. Byl tehdy vázán a zaneprázdněn velmi náročným úkolem – v l. 1976 – 1985 budoval z pověření UNESCO a ICOM Libyjské národní muzeum v Tripoli. V r. 1977 se jako odcházející prezident stal čestným členem ICOM; zůstal však zároveň členem velmi činorodým.

            Ačkoliv Mezinárodní rada muzeí se v 70. a 80. letech v celém světě otevírala, v Československu stále platil starý model zástupců delegovaných MK ČR. Počátkem r. 1990 bylo zřejmé, že tento model je nadále neúnosný. Přípravný výbor Československého komitétu, postaveného na zcela nových základech, se zcela novými lidmi, bez sebemenší kontinuity a zázemí nebo spisového archivu, hledal vhodný způsob jak národní výbor vytvořit, jak se začlenit do mezinárodní organizace a spolupráce napříč kontinenty. Dr. Jelínek  se velmi elegantně a noblesně ujal klíčové úlohy, pomohl v jednání s generálním tajemníkem ICOM v Brně, jež narýsovalo zároveň cestu i sousednímu Polsku a do jisté míry i Maďarsku, účastnil se nejbližšího jednání Výkonné rady a pomohl tak nově vznikajícímu Československému výboru hladce vplout do plného  členství. Po prvních regulérních volbách předsednictva Československého výboru jsme se tak v Paříži představili jako suverénní a respektovaná národní organizace.

            Dr. Jelínek se pak opět decentně stáhl do pozadí. Ale nesledoval nás jen z povzdálí. V delikátních česko-slovenských disputacích té doby (jež se však na půdě Československého výboru ICOM nikterak neodrážely a někdejší partneři si trvale uchovali přátelské vztahy) byl jedním z iniciátorů a také předsedajícím konference Muzea a nacionalismus, v níž se sešli velmi profilovaní přednášející obou stran k podnětné a užitečné diskusi. Politická debata však vývoj unášela jinam.

            Když ICOM v r. 1996 slavil své 50. výročí, patřil Jan Jelínek k nejčestnějším hostům. Ti, do s prezidentem Jelínkem přímo spolupracovali, se k létům 1971 – 1977 rádi vracejí s osobní vzpomínkou; ti, kdo do organizace přišli  později, hodnotí s úctou Jelínkovu práci. V dnes již sedmapadesátileté historii ICOM stál Jan Jelínek 12 let ve vrcholných pozicích organizace a dalších osm let vedl profilové odborné výbory.

PhDr. Jana Součková, DrSc.